Buick 1916 2800ccm OHV

Tento krasavec mě zaujal na Loukotích v Jičíně. Před současným majitelem v Čechách byl v USA do poslední chvíle u prvního majitele, než se přes prodejce vydal k nám. Je potěšující, jak po letech vyvážení veteránů do devizové ciziny se situace obrátila a veteránů opět přibývá a to i z takovýchto dálav. A u veteránů v takovýchto stavech je to potěšující dvojnásob. Docela zajímavý bude proces zastavení opadávání odlupujících se šupin původní barvy, na které se majitel chystá. Odlupující se malby na nepórézních podkladech  (plechu, sololitu, tak třeba i podmalby na skle) se v restaurátorské praxi řeší proniknutím pojiva - povětšinou voskového- z lícové strany (narozdíl od maleb na plátně, kde se fixace provádí prosáknutí z rubu skrze plátno) skrze praskliny a následné přitlačení vyhřívanou tužkovou špachtlí k podkladu, čímž se prohnuté šupiny barevné vrstvy vyrovnají a na vosku k podkladu přilnou. Následně se smyje vyteklý vosk z povrchu. Plechařina vozidel je ale vystavena značnému tepelnému namáhání jak od samotného motoru na jeho krytu, tak zejména od slunce. Použití vosku je tedy nemožné. Použití Paraloidu, jako pojiva mezi plech a barvu je možné, ale musí mu předcházet důkladné zkoušky rozpustnosti i boptnání vzorku laku v činidlech, použitelných k rozpuštění Paraloidu, rovněž tak tepelné zkoušky měknutí. Věřím, že se uspokojivý postup podaří najít (jak již někde píši - postup se musí na každé konkrétní věci nejprve naučit - univerzální návody neexistují - pouze metodika), úsilí se vyplatí a automobil zůstane i nadále v autentickém stavu.