Jistě jste si všimli, že vůbec nikde nezmiňuji automobily. I když všechny teoretické úvahy o nahlížení na veterány a jejich stav jako na technické památky a předměty kulturní povahy  pochopitelně platí i pro auta, věc není zdaleka tak jednoduchá. Motocykl je stroj, do jehož otevřeného rámu jsou usazeny užitkové a funkční části, které jsou viditelné, a jejich design, vycházející většinou z jejich konstrukce, fascinuje oko složitostí, materiálovou rozmanitostí a důmyslností. Oproti tomu automobilová karoserie - jediné, co je viditelné a má fascinovat oko pozorovatele- je vedle ochrany stroje a posádky před povětrností hlavně prezentací módních trendů designu, technik lakování a potažmo vkusu majitele.  Nelze se tedy divit, že na tyto velké lakované plochy ladných tvarů je pohlíženo jinak. Tenké plechy (mnohdy konstrukční prvky samonosných karoserií) jsou v různých záhybech, kde voda špatně vysychá, náchylnější na korozi z obou stran. Ve stupni degradace, kdy můžeme na silné trubce motocyklového rámu tolerovat i hlubší korozi, mohou být tyto plechy již prorezlé skrz, nehledě na stav dřevěných konstrukcí pod těmito plechy. Prostě u autoveteránů je práh akceptovatelnosti silně posunut a v původním stavu můžeme vidět vozidla staršího data jen zřídka a jen mimořádně zachovalá. Přiznávám, že i já,  milovník a propagátor původních stavů jsem v rozpacích při pohledu na oprýskaný, popraskaný a rezem zmatnělý lak produktu renomované karosárny.  Naštěstí nevlastním žádný automobil, tudíž jsem tohoto dilematu ušetřen.