Trochu terminologie

 Restaurování je soubor činností, vedoucí k obnovení původního stavu předmětu. Ve všeobecném veteránském povědomí je vlastně špatně definováno, že renovace je uvádění do stavu nového, zatímco  restaurování je jakési náročné doretušování do stavu jakoby starého, tedy s patinou. Tak tomu ale není.  Renovace je spolu s  rekonstrukcí a restitucí jednou z metod restaurování.

Renovace umožňuje nahrazení chybějících částí a povrchových úprav takovými, které neodpovídají svojí technologií, tvarem nebo složením originálům. Tím může být např. nahrazení původního bakelitu plastovou napodobeninou, syntetické pryže namísto kaučukové, koženky místo kůže (nebo naopak), železa místo mosazi atd. V případě veteránů se jedná zejména o barvy a laky, které v původním složení a původní technologii nanášení je dnes již nemožné realizovat.

Rekonstrukce znamená totéž co renovace s tím, že je důsledně dbáno na originální materiály a technologie. To tedy znamená, že pokud doplníme nějaký stroj odpovídajícími originálními díly z jiného stroje a necháme původní povrchovou úpravu, nejedná se o renovaci, ale rekonstrukci.

Zatímco renovace a rekonstrukce vede k původnímu stavu přidáváním chybějícího, restituce pak stejného dosáhne odstraňováním nepůvodních dílů, částí, novějších nátěrů atd.

Z muzeního hlediska je velice důležitá tzv. interpretace restaurované věci.  Renovace je interpretace syntetická a v muzejnictví je využívána zřídka. Konzervace, restituce a rekonstrukce jsou interpretace muzejní. To je interpretace restaurovaného předmětu, která plně odpovídá moderní filozofii ochrany kulturního dědictví ve smyslu požadavků na restaurovaný předmět pro jeho uchování budoucím generacím. Takovýto předmět má být předáván ve stavu, který umožňuje získávat informace o způsobu a metodách vzniku, použitých technologiích, materiálové skladbě atd. Rovněž umožňuje využití moderních a nových technologií na jeho uchování a průzkum, které jsou v současné době ještě neznámé - např. rychle se vyvíjející nanotechnologie, metody analýz atd. Je proto naprosto zásadní, že veškeré zásahy na předmětu musí být snadno odstranitelné, musí naprosto respektovat původní části, tedy např. i sebemenší zbytky původní povrchové úpravy. Toto jsou základní  požadavky, obsažené v Kodexu rastaurátora. Renovace tyto požadavky nesplňuje.

V restaurátorské praxi ale málokdy lze postupy přesně takto identifikovat. Na jednom předmětu jsou kombinovány různé metody.  Pokud třeba provedeme na obraze sejmutí pozdější přemalby (restituce), je třeba místa bez dochované původní malby retušovat. Vzhledem k tomu, že veškeré retuše musí být striktně rozeznatelné a reverzibilní (odstranitelné), aplikujeme izolační mezivrstvu a použijeme úmyslně snadno odstranitelnou barvu retuše jiného složení než originál. Na tomto místě tedy podle definice provádíme na vzácném obraze lokální renovaci, což je syntetická interpretace, nikoli správná muzejní.

Restaurování doznalo v průběhu dvou století značných změn jak v stále objevovaných nových technologiích, nových materiálech, tak i ve své filozofii. Zatímco v 19. století bylo běžné nejenom všechny poškozené díly a součásti nahrazovat novými, ale předměty restaurování - zejména stavby- byly i doplňovány "vylepšovány" tak, jak ve skutečnosti nikdy nebyly a ve výsledku vypadaly jak fungl nové. To si poprvé uvědomil anglický spisovatel J. Ruskin, který tyto předměty a stavby prohlásil za "lež od začátku do konce".Lež od začátku do konce

Mně to evokuje např. dnes tak oblíbené leštění hliníkových odlitků karterů a podobné brutality. Současná filozofie restaurování je nerestaurovat, pouze konzervovat!

Za důležité na tomto místě považuji zmínit se o tom, co je muzeum. Podle zákona 122/2000 je muzeum instituce, která získává a shromažďuje lidské výtvory (a přírodniny, které si zde dovolím vypustit) pro vědecké a studijní účely, z vybraných výtvorů tvoří sbírky, které trvale uchovává, EVIDUJE, ODBORNĚ ZPRACOVÁVÁ. Umožňuje VŠEM BEZ ROZDÍLU jejich využívání a zpřístupňování poskytováním vybraných  veřejných služeb, přičemž účelem těchto činností NENÍ ZISK. Asi tohle po Vás můžou chtít slyšet při zkoušce na studiích muzejní propedeudiky. Jinými slovy, pokud soukromá sbírka bude složena z věcí v původním stavu (pro případná studia technologií lakování, studia složení a stratigrafie laků, studia složení kovů a pokovení atd), pokud bude vedena předepsaná evidence, konzervační a restaurátorské listy, fotodokumentace, předměty budou evidovány v CES (centrální evidence sbírek) a bude zdarma všem zájemcům umožněno bádání, teprve pak je to muzeum.

Turínská charta - úplný text

Turínská Charta - komentář

Dokument-o-profesi-konzervatora-restauratora-AMG.doc (88 kB)